The Incredibles Syndrome Je Konecny Varovny Pribeh Pro Toxicke Fandom
Říká se, že film je jen tak dobrý jako jeho padouch. Hrdina potřebuje ke zdolání zdánlivě nepřekonatelnou sílu, nepřítele, který vypadá, že by mohl vyhrát až do závěrečného aktu. I když my diváci víme, že dobrá vůle (obvykle) vítězí, stále tu musí být napětí. Ta potenciální katastrofa. Pokud si diváci v závěrečných okamžicích filmu vydýchnou úlevu, potřebují důvod, aby na prvním místě zatajili dech.
Část toho, co dělá mistrovské dílo Pixaru Úžasňákovi (podle mě nejlepší. Neváhejte se mi ozvat.) Takže, neuvěřitelné, je to uznání této potřeby. Pan Incredible a Elastigirl mohou být supers, ale vypočítavá darebnost Syndromu se vždy cítí jako skutečná hrozba. Syndromova síla, která se zvedla z nadšeného fanouška na supervillaina, spočívá v jeho schopnosti zničit to, o čem kdysi prohlašoval, že tak vroucně miluje. I když se mohl prohlásit za největšího fanouška pana Incredible a vytvořil nedomyšlenou osobnost Incrediboy, věnoval se zničení supers úplně ve chvíli, kdy realita nesplnila jeho očekávání. Tím, že Syndrome vystopuje každého se superhrdinskou minulostí a přiměje ho, aby navštívil jeho zlý doupě, je na misi zabít každého spojeného s panem Incredible, včetně jeho rodiny, a zajistit, aby byl zlomeným mužem, než se mu konečně pomstí.
K přechodu syndromu z Buddyho na padoucha dochází mimo obrazovku v letech, kdy jsou superhrdinové nuceni skrývat své síly a dusit své instinkty chránit. Přestože tito hrdinové již nejsou v centru pozornosti nebo dokonce nevyužívají své schopnosti, aby překazili příležitostnou loupež drahokamů, Syndrom se soustředí na svou snahu zničit pana Neuvěřitelného, protože během jednání o zatraceném rukojmí nebyl přístupný. Možná je to povaha posedlosti, která nakonec překyselí, ale syndrom to posouvá do nejzazší míry. S jeho zlověstnou hrozbou, že pokud budou všichni super, nikdo nebude, je jeho záměr jasný: pokud si nemůže užívat superhrdiny tak, jak chce, nemůže si je užívat ani nikdo jiný.
Pokud to zní trochu nepříjemně věrně životu, mělo by . Zatímco Úžasňákovi byla vydána před Zlatým věkem (?) Twitteru, myšlenka fandomu se pokazila není nic nového. Právě nedávno Ahmed Best, herec za Jar Jarem Binksem, to zveřejnil na Instagramu reakce fanoušků byla natolik silná Fantomová hrozba že uvažoval o sebevraždě . Kampaň k předělání Poslední Jedi bez všech těch otravných žen a barevných lidí stále žije a kope. (Nevybírat Hvězdné války fandomu, jen se v poslední době dostávají do popředí její toxičtější prvky.) DC a Marvel čelili svému podílu na sexistických a rasistických trollech - pamatujete na pobouření, když byl Michael B. Jordan obsazen jako Lidská pochodeň? - a kdo by mohl zapomenout na kulturní rakovinu Gamergate.
Myšlenka, že umění je ze své podstaty špatné, pokud není vytvořeno přesně pro vás, se stala všudypřítomnou v cis bílých mužských částech fandomu. I když nelákají supery na svůj tajný ostrov, aby je zabili, rozhodně dělají vše pro to, aby zničili fandomy, kterým dříve zasvětili svůj život. Za druhé, že se tyto světy jen trochu rozšíří, aby nabídly více prostoru ostatním, jsou nyní vnímány jako nepřátelské vůči těm, kteří dříve ovládali každý aspekt tohoto fandomu. Pokud vidíte skutečnost, že často marginalizovaní lidé dostávají více prostoru k oslavě věcí, které milují, jako hrozbu pro vaše potěšení, je načase provést vážné hledání duše a zeptat se sami sebe, proč se vidíte jako strážce brány a proč se tyto odlišné perspektivy jsou považovány za hrozbu.
Jako každý klasický padouch má i Syndrome svůj monologický okamžik a nejpovídavější je: „Teď mě respektuješ, protože jsem hrozba.“ Syndrom chápal jeho nedostatečný vstup do světa superhrdinů jako hrozbu pro jeho fandom, a proto se ze sebe stal dravec, aby mohl ohnout věci do své vůle. Nikdy neuvažoval o světě, který nebyl vytvořen do příběhu, který si vybudoval v hlavě, a nedokázal čelit realitě, že věci jsou jiné.
Nikdo se nechystá být padouchem. Dokonce i Syndrome chtěl být Incrediboy, než pan Incredible rozzlobeně prohlásil, že se mnou nejste spojeni! a odmítl ho, aby ho udržel mimo nebezpečí. Pokud ale vaší počáteční reakcí na cokoli, co vás nezahrnuje nebo nebere v úvahu váš úhel pohledu, je všechno spálit, už nejste hrdina. Ve skutečnosti by proti vám stál skutečný hrdina.
